Úvod » Knihy » CESTA K UZDRAVENÍ - Jan Palouček


        

CESTA K UZDRAVENÍ - Jan Palouček

O DARU LÉČENÍ

skladem

 

Číslo produktu: 304
Vydavatel: Integrál Brno
naše cena bez DPH: 264 Kč
naše cena s DPH (10 %):
290 Kč

Nemoc a uzdravení mají svá pevná pravidla, která nejsou všeobecně známá.
Autor popisuje z hlediska své dvacetileté léčitelské praxe zdraví a nemoc
jako zákonité důsledky našeho pojetí života. Velkou pozornost věnuje autor
průběhu léčení pomocí vkládání rukou. Kniha se může stát průvodcem všech
lidí, kteří se snaží porozumět nejen nemoci, ale také svému životu.

MUDr. Jan Palouček vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v
Praze, léta pracoval jako ortoped-traumatolog. Od  roku 1990 žije v
jižních Čechách, působí v  oblasti alternativní medicíny, zdravého
životního stylu a  léčitelství. Přednáší rovněž na témata sebepozná ní,
rozvoje osobnosti a vnímání energií. Je spoluautorem knihy Cesta k  životu
a autorem knihy Poselství barev, přispívá svými články do časopisu Svět
Grálu. Je uveden v životopisné encyklopedii osobností Who is… ? v
České republice.

Ukázka

Nemoci jsou běžnou součástí života téměř každého z nás. Když přijdou,
musíme si na  ně přivykat jako na  nechtěné průvodce, kteří se objevili
znenadání, často bez viditelné příčiny, aby nám z nejasných důvodů zkazili
radost ze života. Proto se jim snažíme vyhnout, snažíme se je zahnat,
potlačit, vymýtit, vítězit nad nimi, bojovat s nimi, léčit je. Jsou to
naši nepřátelé. Proto se také zajímáme o to, kdo je na nás poslal.

Protože nejsme vychováváni k tomu, abychom začínali hledat u sebe, hledáme
ve svém okolí. A opravdu se nám daří nalézat tisíce příčin, které nemoci
způsobují. Jsou to bakterie, viry, znečištěné životní prostředí, méněcenná
strava, soused nebo manželka, kteří nám lezou na nervy a jednoho dne nám
způsobí infarkt, politika, alkohol nebo také pradědeček se svojí
nepovedenou genetickou výbavou, kterou jsme po něm zdědili. V boji proti
příčinám nemocí nám nelze upřít zápal a neohroženost. Zabíjíme bakterie,
odstraňujeme nemocné a přebytečné orgány, nebo je naopak doplňujeme
(někomu jinému pak chybí), pokutujeme vyvážení toxického odpadu, pěstujeme
biopotraviny, odhalujeme stále nové patogenní faktory a polykáme léky,
které slibují naději.

Děláme toho tolik, že bychom měli být vlastně zdraví. Je zde však jedna
zneklidňující skutečnost: není tomu tak. Nejsme zdraví a ani se
neuzdravujeme, neboť jinak bychom museli zdraví umírat.

Až příliš jsme si totiž zvykli na to, že umíráme na nemoci, přestože
bychom měli umírat proto, že se náš čas naplnil. Léčením se propadáme
často jen z jedné nemoci do druhé, až se jednoho dne stane jejich součet
neslučitelný s životem.

Víra v  uzdravení je lidem často odňata již na  počátku nemoci, neboť se
dozvídají, že dostali nemoc chronickou, nevyléčitelnou, nebo dokonce
zhoubnou, smrtelnou. Tyto názvy neříkají však o skutečné povaze nemocí
vůbec nic, nýbrž ukazují pouze na míru porozumění, s níž se k nemocím
přistupuje. Takové chápání nemocí dělá z lidí odsouzence, kteří čekají na
vykonání rozsudku. Jedinou šancí, kterou dostávají, je šťastná náhoda a
zázrak.

Čekají na objev spásného léku, čekají, až někdo jiný zemře, aby si
přivlastnili jeho orgány, čekají, že budou mít štěstí. A pak jsou tu také
lidé, kteří přežili, přestože se již jejich uzdravení nepředpokládalo.
Měli štěstí? Pomohla jim příroda? Proč se vyléčili, přestože trpěli
stejnou nevyléčitelnou chorobou jako mnoho jiných, kteří jí podlehli? Jsou
jich tisíce, desetitisíce a možná i více. Ale i kdyby byl jen jediný,
spočíval by v jeho uzdravení důkaz o tom, že se nejednalo o nevyléčitelnou
nemoc, ale o nemoc, kterou se u jiných nepodařilo vyléčit. Zbývá otázka: proč?

M2U3M2I5NT